Červenec 2007

4.BLESKOVKA

31. července 2007 v 22:59 | Jára |  ○ BLESKOWKY ○
1)Kdo je na fotce ???
2) Dejte mi prosím hlas TADY a TADY v obouch jsem jako Sam32 a kolikátý byly tvoje hlasy???...díky.....
3) Líbí se ti můj blog???(vyjádři v %)
4) Máš zvíře ???Jestli ano, tak jaké ....
5) Tvůj blog ????
6) O čem tvůj blog je ???
7) Něco o tobě .....
8) Co chceš na diplom ????
Vyber :
1) pes / kočka
2) město / vesnice
3) Madonna / Rihanna
4) dům/vila / panelák
5) modrá/zelená
6) lilie/růže
AŽ NAPÍŠU --------------------STOP--------------------------TAK JE KONEC PŘIHLÁŠEK !!!!

Jan Víšek

31. července 2007 v 19:46 | Jára |  Jan Víšek
Pozice: útočník
Narozen: 12.6.1981
Výška: 183 cm
Váha:82 kg
Hokejka:P
číslo drezu: 16
Libereckým odchovancem je mladý útočník Tygrů Jan Víšek. Narodil se 12. 6. 1981 v Liberci. Rodiče vedli Honzu od útlého věku ke sportu a jelikož hrál hokej také jeho starší bratr, bylo o volbě rozhodnuto. "Rodiče mě přihlásili do hokejové přípravky. S bruslením jsem začal současně s nástupem do školy. Chodil jsem do tradiční školy hokejistů - školy U Školy." Útočník postupně prošel v Liberci všemi mládežnickými kategoriemi. Honza dodnes vzpomíná na některé své trenéry. "Až do osmé třídy mě vedl Milan Trégl, později mě hodně ovlivnil trenér Čermák." Ve dvaceti v sezóně 2001/2002 poprvé nakoukl do "A" týmu, když mu dal šanci tehdejší trenér Liberce Josef Jandač. "Ten mi v mojí kariéře hodně pomohl. Nesmím však zapomenout na dalšího skvělého trenéra, pana Vejvodu z Berouna."
Na otázku, zda chtěl být vždy útočníkem odpovídá. "Párkrát jsem si zkusil stoupnout do brány ,tam mě to ale moc nechytilo. Vždy mě to více táhlo do útoku." Snad každý malý hokejista se touží jednou vyrovnat svému idolu. "Já jsem vzory nikdy neměl, až v poslední době se mi líbí hra Petra Čajánka. Je šikovný a skvěle bruslí." Jak již byla řeč, Honza poprvé nakoukl do soutěže dospělých v sezóně 2001/2002, kdy si zahrál dokonce i ve vítězné baráži. "To byl skvělý zážitek, jeden z mých zatím největších úspěchů."
V první sezóně po postupu odehrál v extralize 22 zápasů, ve kterých si ovšem nepřipsal ani bod. Současně však působil na střídavý start v dresu jabloneckých Vlků v druhé lize, kde se mu dařilo o poznání lépe. V sezóně 2003/2004 působil v první lize v týmu Berounských Medvědů. "Sezóna nám vyšla skvěle, dokráčeli jsme až do finále první ligy, kde jsme se střetli s Jihlavou." Stihl ovšem odehrát i 7 zápasů v extralize za Liberec, v jednom z nich si dokonce připsal premiérovou branku v české nejvyšší soutěži. K ní přidal jednu asistenci a sezónu zakončil s dvěma kanadskými body ze sedmi zápasů.
V sezóně 2004/2005 se stal mladý útočník jedním z největších překvapení. Možná ani sám nečekal kolik příležitostí v sezóně okořeněné hráči z NHL dostane. Trochu tomu napomohla i rozsáhlá marodka, ale rozhodně k tomu přispěly hlavně schopnosti šikovného forvarda. Ten oproti loňské sezóně prošel velkým výkonnostním vzestupem a získal si důvěru trenéra Palečka. Sezónu odehrál převážně ve čtvrté formaci, na ledě se však rozhodně díky své dravosti neztratil. "Jsem rád, že vůbec mohu hrát extraligu. Cením si každého střídaní. V budoucnu bych chtěl zůstat v Liberci a postupně se stát stabilním hráčem základního kádru." Skromný útočník přidává své největší nedostatky. "Potřeboval bych zlepšit rychlost a střelbu."
Mezi koníčky dravého útočníka patří sport, především fotbal a tenis. Dalším hobby je pro "Višuru" sledování filmů a dříve ještě chytání ryb.

L'ubomír Vaic

31. července 2007 v 19:44 | Jára |  L'ubomír Vaic
Pozice: útočník
Narozen: 6.3.1977
Výška: 172 cm
Váha: 80 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 9
Narodil se na Slovensku, konkrétně ve Spišské Nové Vsi 6. března 1977. Právě tato data má zapsána ve svém rodném listě liberecký útočník Ľubomír Vaic. Od mládí byl jeho vzorem otec, který hokej také hrával. Nebylo tedy divu, že i Ľubo našel v nejrychlejší kolektivní hře brzy zalíbení. "Chodil jsem na základní školu se zaměřením na hokej. V šesti letech jsem se tam při jednom z náborů dostal a už jsem u hokeje zůstal." Zpočátku kromě hokeje stíhal ještě "prohánět mičudu"…"Během základní školy jsem ještě hrál fotbal za jednu z vesnic blízko Spišské. Hokej měl však vždycky jednoznačně přednost. Fotbal byl spíše rekreační záležitost." Jeho vzorem byli vždy jemu postavou podobní hráči…"Líbil se mi Theo Fleury či Paul Karya."
Od počátku kariéry ho (možná i díky vzrůstu) stavěli trenéři do útoku. "Celou svou kariéru jsem hrál centra,ale v posledních čtyřech letech mě trenéři staví na křídlo." Velkou roli v kariéře Ľubomíra Vaice sehrál trenér Josef Skokan. "Hodně mi pomohl v těch přelomových letech - trénoval mě od třinácti do šestnácti let v Popradu. Řekl bych, že pod jeho vedením jsem nejvíce trénoval a také nejvíce výkonnostně poskočil."
Jak již bylo řečeno, s hokejem začínal hokejový virtuos ve svém rodišti - Spišské Nové Vsi. "Hrál jsem zde od šesti do třinácti let. Otec, který hokej sám hrával, se mi snažil dávat dobré hokejové rady a hodně mi tím pomáhal." Po této hokejové etapě se "Vaicko" přesunul za hokejem do nedalekého Popradu. "Působil jsem tam od svých čtrnácti do sedmnácti let. Trenér Skokan, na kterého rád vzpomínám, začal v té době trénovat áčko a v šestnácti si mě poprvé vybral mezi muže." Na další sezónu se rychlonohý útočník stěhoval zpátky domů do Spišské, ale jeho výkony zabrzdilo vážné zranění. "Zlomil jsem si kotník, a už to vypadalo, že budu muset s hokejem skončit. Byl to pro mě jeden ze zlomových okamžiků kariéry. Naštěstí jsem se dal během dvou měsíců dohromady a vrátil se zpátky do hry. Musím přiznat, že můj doktor byl z toho hodně překvapený… Já jsem však to, že bych také mohl pro zranění s hokejem skončit, nevěděl. Doktor to řekl pouze mamince. Ta mi to svěřila až s určitým odstupem času. " Následující dvě sezóny odehrál Ľubomír v Košicích a poté se vydal na svojí zámořskou misi. "V Americe to bylo zvláštní. Anglicky jsem neuměl, takže jsem se první tři měsíce dorozumíval hlavně pantomimou. Snažil jsem se domluvit jak jen to šlo, ale většinu času jsem byl ticho. Byla to pro mě ale obrovská zkušenost a nikdy jsem toho odchodu nelitoval."
Po návratu zpoza velké louže zamířil šikovný útočník opět do Košic. Ovšem už po jedné sezóně vedly jeho kroky zpět do zámoří a výsledkem jeho působení bylo několik zápasů v NHL. "Zahrál jsem si několik utkání za Vancouver, což byla další z obrovských zkušeností." Ale opět po jedné zámořské sezóně následoval návrat do Evropy. "Tam začalo moje putování po evropských klubech. Nejprve jsem nastoupil v Berlíně, ale bohužel jsem si po dvaceti zápasech zranil rameno, musel na operaci a do konce sezóny jsem již nenastoupil." Po vyléčení zamířil Ľubo do české extraligy, konkrétně na Valašsko do Vsetína. "Bylo to pouze na půl roku, protože Vsetín měl v té době finanční problémy. Už na Silvestra jsem odešel do finské Lappeenranty, kde jsem hrál i v následující sezóně. Ve Finsku se mi líbilo, hokej se podobal tomu kanadskému - hodně se nahazovaly puky a muselo se víc bruslit." Další štací hokejového cestovatele byl ruský Magnitogorsk. "Hokejisté většinou na Rusko nadávají, ale já na něj nemohu říci jediné křivé slovo. V Magnitogorsku jsme měli vše, co jsme k hokeji potřebovali - ať už zabezpečení, stravu, ubytování nebo cokoliv jiného. Problémy nebyly ani s výplatou. Narozdíl od jiných ruských klubů se u nás nezpozdila jediná výplata." Po ruské misi následovala prozatím poslední zastávka - šikovný útočník zamířil v létě 2004 do Liberce. "Tygři se mnou jednali rychle a korektně. Já jsem chtěl původně ještě zůstat jednu sezónu v Rusku, ale nepohodl jsem se s trenérem Sýkorou, který si přivedl do týmu vlastní hráče a se mnou už nechtěl pracovat. Bavili jsme se s agentem, že bych se rád vrátil do Čech a on přišel s vážnou nabídkou od Liberce. Já jsem toho v té době o libereckém klubu moc nevěděl, ale jednání byla natolik férová, že jsem ani s nikým dalším nezačínal jednat a podepsal smlouvu v Liberci."
Vaic se stal brzy velkou oporou týmu. V sezóně 2004/2005 zdatně sekundoval zámořským hvězdám v libereckém dresu a natrvalo se zařadil mezi hlavní opory Bílých Tygrů. To potvrdil i v následujícím ročníku, když se až do posledního kola základní části přetahoval o vítězství v kanadském bodování celé extraligy a nakonec skončil o dva body druhý za Sparťanem Markem. Své působení zde hodnotí vcelku kladně." V kabině je super atmosféra, nová hala představuje perfektní zázemí pro hráče a neposlední řadě tu máme skvělé diváky. Vše je tady na vysoké úrovni a perfektně zorganizováno. I manželka je tu velmi ráda, oběma se nám tu líbí. Jsme spokojeni i co se týká města, Liberec je super. I to jak je město posazeno do přírody a není to nějaké velkoměsto. To mi hodně vyhovuje… Na druhou stranu, do Prahy je to pouze třičtvrtě hodinky po dálnici."
Talent Ľubomíra Vaice ale neušel ani slovenským reprezentačním trenérům. Národní dres tak s pravidelností obléká již od šestnácti let! "Prošel jsem všemi mládežnickými výběry od "16" až po "20". Dvakrát jsem byl na Mistrovství Evropy do osmnácti, třikrát na MS do dvaceti let. Díky rozdělení Československa jsme nehráli skupinu "A", ale postupně přestupovali vyšší skupiny. S osmnáctkou jsme se tak dostali z céčka do béčka a o rok později z béčka do áčka. Takže až poslední dva roky za dvacítku jsme hráli "a" skupinu." Ľubo zvládl na vysoké úrovni i přechod mezi muže a tak se mládežnické pozvánky pouze vyměnily za ty seniorské. Jak prozatím hodnotí svou reprezentační kariéru? "Ty akce v sezóně moc nepočítám, na ty chodí výhradně hráči z Evropy. Dvakrát jsem se ale zúčastnil MS. Na tom prvním v Petrohradě jsme prohráli s Čechy ve finále a na druhém v Helsinkách jsme získali třetí místo, když jsme vrátili Čechům porážku a zvítězili."
Ale ani medaile z MS si Ľubo necení tolik, jako těch několik zápasů v NHL. "Prozatím to rozhodně považuji za svůj největší hokejový úspěch."
Mezi koníčky sympatického a usměvavého "Vajcka" patří internet a čtení knih. "Když jsem hrál venku, internet byl mým zdrojem informací z domova. Za svůj největší koníček však považuji knihy, hodně se jim věnuji během cestování nebo přespávání v hotelích."

Jan Tomajko

31. července 2007 v 19:41 | Jára |  Jan Tomajko
Pozice: útočník
Narozen: 19.6.1976
Výška: 184 cm
Váha: 84kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 19
Jan Tomajko se narodil 19. června 1976 v Olomouci. Na otázku, kdo ho poprvé přivedl na led, odpovídá: "Já jsem se k němu vlastně přivedl sám. Začínal jsem ve škole, bylo to v první třídě." Ze začátku hrál ještě tenis a chodil na basket, postupně však převládl jasně hokej. Od prvních krůčků na ledě chtěl Tomajko střílet hlavně góly. "Vždy jsem hrál v útoku, nikdy jsem nezkoušel nic jiného."
První šanci mezi muži dostal Tomajko v Olomouci v sezóně 1994/1995. "Olomouc tehdy trénoval Josef Augusta, který mi dal poprvé šanci mezi muži. V Olomouci to tehdy nebylo moc dobré finančně, takže těch hráčů tam moc nebylo. Pro nás mladé to bylo dobré, dostávali jsme dost příležitostí." Tehdy na Hané vznikla legendární trojice mladíků - Kratěna- Broš - Tomajko. Před sezónou 1997/1998 přešel útočník na Valašsko do Vsetína. "Vzpomínám na to rád, šlo nám to tehdy skvěle." V roce 2001 následoval přesun do Prahy. "Ve Spartě to bylo taky dobré, bohužel jsem byl často zraněný. To byla taková černá kaňka za tímto angažmá." Před sezónou 2004/2005 zamířil defenzivní útočník pod Ještěd. "Vybral jsem si nejlepší nabídku a udělal jsem dobře. Hned v prvním roce, co jsem tu byl, se nám povedl super výsledek. Jsme s rodinou v Liberci spokojení."
Tomajkovou doménou je defenziva, na ledě není dvakrát vidět, přesto odvádí spoustu "černé práce". Sám přiznává, že by měl vylepšit koncovku.
Tomajko dosáhl velkého úspěchu i na mezinárodní scéně. Nejdříve hrál za "20", posléze se dostal do reprezentačního "A", se kterým se stal mistrem světa v roce 2000. "To považuji za svůj dosavadní největší úspěch." Do budoucna si přeje hlavně zdraví. "Když člověk není zdravý, tak nemůže hrát naplno a není to ono. Rád bych také udělal ještě nějaký úspěch s Libercem, třeba ještě vylepšil to dosavadní nejlepší třetí místo."

Petr Šachl

31. července 2007 v 19:39 | Jára |  Petr Šachl
Pozice: útočník
Narozen:2.12.1977
Výška: 188 cm
Váha: 90 kg
Hokejka: L
Číslo drezu : 22
Hokejový cestovatel Petr Šachl se narodil 2. prosince 1977 v Jindřichově Hradci. K nehrychlejší kolektivní hře ho přivedl otec. "Na brusle mě poprvé postavil, když mi byly tři roky. Hokej jsem však začal hrát až když mi bylo pět." Od malička byla nejrychlejší kolektivní hra na světě pro něho jasnou volbou. "Hokej jsem miloval, nebylo vůbec co řešit." Říká se, že hokejoví trenéři by se neměli jednotlivě vyzdvihovat, každý totiž zanechá na svých svěřencích nějakou stopu. "Souhlasím, že každý trenér mi dal něco, ale rád bych vzpomenul na Kanaďana Davea Allisona, který mě vedl tři roky v Americe. Ten mi hodně pomohl, hodně mě naučil a má velkou zásluhu, že jsem, tam kde jsem." Snad každý začínající hokejista má svůj vzor. "Já snad ani vzor neměl. Když jsem vyrůstal, slyšel jsem o hráčích jako jsou Wayne Gretzky, Mario Lemiux, všichni o nich mluvili. A vzor nemám ani teď. Já si spíš vážím těch hráčů, kteří začínali od nuly a dostali se nahoru svou pílí a vůlí. V tomto směru bych vyzvednul Vencu Prospala, který začínal také od nuly, když ho v Budějovicích dá se říci vykopli, protože byl neperspektivní. A kde je teď - je to jeden z nejlepších hráčů na světě."
Atmosféru hokejové extraligy poprvé vyzkoušel dravý útočník v sezóně 1995/1996. "Rád na to vzpomínám. Naskočil jsem do play off, tehdy Budějovice hrály se Slavií. Pan Caldr si mě vytáhl do "A" a dal mi první šanci mezi dospělými. Dal mi příležitost i v další sezóně, rád na něho vzpomínám." Angažmá v Českých Budějovicích však nebylo jen růžové. "Ze začátku jsem byl nadšený, podepsal jsem svoji první profesionální smlouvu, to si každý hned začne představovat, že tím vstoupil do toho velkého hokeje. To je však velký omyl. Lidé, kteří tehdy u vedení hokeje v Budějovicích byli, mě však z toho rychle vyléčili. Nebudu jmenovat, ale bylo to velké vystřízlivění." Po angažmá v Českých Budějovicích následoval odchod do zámoří. "V té době se ještě hrálo na tři pětky, ta čtvrtá do zápasu zasahovala velmi sporadicky. Deset minut za zápas ve třetí třetině nemělo smysl, uvědomil jsem si, že pro můj vývoj bude lepší, když udělám nějakou změnu. První národní se mi hrát nechtělo, proto jsem odešel do Ameriky hrát juniorskou soutěž. Teď toho zpětně i lituji, protože myslím, že jsem mohl udělat i lepší rozhodnutí." Po sezóně přišel návrat do Čech. "Hrál jsem rok na střídavý start z Budějovic extraligu v Jindřichově Hradci. Po sezóně jsem měl neshody s manažerem, sebral jsem se a odjel do Ameriky. Ale jelikož tam platila smlouva mezi IHAF a tou americkou asociací, nemohl jsem tam hrát žádnou jinou soutěž - ani faremní, ani NHL, pokud ten klub nedal souhlas. Proto jsem šel hrát do United Hockey League, kde jsem potkal již zmiňovaného Davea Alissona." Po návratu do Evropy zamířil dravý útočník do Finska, kde strávil dvě a půl sezóny. "V té první jsem toho moc neodehrál, v říjnu jsem se zranil, měl jsem problémy se zády. Ty trvaly až do konce sezóny. Poté jsem podepsal smlouvu se SaiPou. Tam jsem byl velmi spokojený, až do doby, než jsem si uvědomil, že pro mě bude lepší, zkusit si v sezóně zahrát třeba i play off." Proto následoval přesun do Švédska. "Přišla nabídka z Brynäs IF, s tím, že jim pomůžu v bojích o záchranu. Tam se to hraje trochu jiným stylem než u nás, je to velmi prestižní. Hraje se to na způsob takové miniligy. Protáhl jsem si sezónu, bylo to perfektní a hrozně rád na to vzpomínám. Považuji to za jeden z největších úspěchů mé kariéry."
Před sezónou 2005/2006 se Petr Šachl upsal Liberci. "Bylo to hodně rychlé rozhodnutí. Jednal jsem hodně se Švédskem a Finskem, českou extraligu jsem nebral. Moje priorita byla taková, že do Čech nepůjdu. Pak se však pan Jech zkontaktoval s mým agentem a přišla nabídka. Jelikož manželka je v jiném stavu, tak jsem o tom chvíli přemýšlel a došel jsem k názoru, že bude opravdu lepší, když budu hrát tady. Zájem Liberce mě ohromně potěšil."
Za kariéru toho již stihl Šachl opravdu hodně. Proto není divu, že na otázku na jeho dosavadní nejvýznamnější okamžik kariéry odpovídá: "Těch okamžiků bylo hodně. Patří mezi ně třeba to, že jsem mohl hrát za nároďák, nebo již zmíněný úspěch ve Švédsku." Trenéři si důrazného útočníka cení zejména pro jeho univerzálnost. "Mohu hrát prakticky cokoliv kromě brankáře a obránce. I když v obraně jsem také v juniorech hrával…"
Šachl má za sebou vystoupení v dresu nejcennějším, hrál za reprezentaci do "20" let a dostal se i do kádru "A". "Zúčastnil jsem se Švédských her, kde jsem si odbyl premiéru v "A" reprezentace." Má za sebou i draft. V roce 1996 ho draftovali New York Islanders jako 128. v pořadí. "Později mě vyměnili do Nashvillu. S nimi jsem podepsal kontrakt. Myšlenky na NHL stále mám, ale nechci tam jít za každou cenu. Vím, jak to tam chodí, když člověk nepodepíše jednocestnou smlouvu. Hlavní je cítit, že o vás ten klub NHL stojí. Protože jinak s vámi tak zametou…Není tam pak nic jistého a jít hrát na farmu, kde budete hrát 80 zápasů základní části plus další v play off, to ne. Cestování je tam hodně náročné. Můj názor je, že je to spíše pro mladé kluky. Ať si to každý vyzkouší a udělá si obrázek sám. "
Mezi Šachlovy koníčky patří sport. "Je to hlavně tenis, plážový volejbal a jízda na kole. Kolo, to já mám rád, jezdím opravdu hodně." Jak přišel Petr Šachl k přezdíve "Sáč"? "Tu jsem si přivezl s sebou z Ameriky," dodává liberecký pohodář.

Stanislav Procházka

31. července 2007 v 19:38 | Jára |  Stanislav Procházka
Pozice: útočník
Narozen: 11.6.1973
Výška: 185 cm
Váha: 94 kg
Hokejka: L
Číslo drezu : 20
Odchovanec pardubického hokeje se narodil 11. června 1973 v Pardubicích. K hokeji ho přivedl v šesti letech jeden z kamarádů. Až do čtrnácti let kombinoval hokej s fotbalem, poté se však definitivně rozhodl pro nejrychlejší kolektivní hru. Jeho hokejové krůčky však nebyly odjakživa spojeny s útočením a tréninkem zakončování, až do sedmnácti let hrával v obraně. Odtud se poté přesunul na post bránícího levého křídla. V Pardubicích postupně procházel všemi hokejovými kategoriemi. V dorostu přišlo rozhodování, co dál a Procházka s hokejem málem skončil. "Nebyl jsem nikdy extra velký, navíc u mě nebyl hokej vždy na prvním místě. Věnoval jsem se hodně i dalším sportům. Změna přišla v juniorech, kdy jsem poprvé nakoukl do nejvyšší soutěže." Dodnes si vzpomene na některé z mládežnických trenérů. "V žáčcích mi dal hodně Zdeněk Joudal s panem Dopitou a později pan Prýl." Hokejové vzory nikdy Procházka moc nevyhledával. "Vzor jsem v hokeji nikdy neměl. Spíše jsem některé hráče sledoval a snažil jsem se z jejich hry okoukat to nejlepší. Líbilo se mi například bruslení Oty Janeckého nebo Jirky Šejby."
První utkání mezi dospělými absolvoval technicky vyspělý bruslař v sezóně 1991/92. "Šanci mi dal tehdejší trenér Franěk. Naskočil jsem tenkrát na jednu třetinu v Trenčíně." Hned v dalším roce se již natrvalo prosadil do "A" týmu. V něm si dokonce vyzkoušel chuť finálových bojů, Pardubice však podlehly Olomouci. "To byl až dosud můj největší hokejový úspěch." V dalších letech nastala pro "Perníkáře" krutá léta. Střídali se trenéři, klub s bílým koněm ve znaku se potácel až u samého dna extraligové tabulky. Od sestupu jej napoprvé zachránilo rozšíření soutěže, v roce následujícím pak musel hájit svou příslušnost k české elitě až v baráži. V ní se poprvé Procházka setkal s Josefem Palečkem, který byl povolán k záchraně pardubického týmu. Tým soutěž zachránil a na trenérském postu se k Palečkovi připojil Miloš Říha. Hra pardubického souboru šla pod jeho vedením nahoru a tým třikrát po sobě nechyběl v play-off. Na tuto dobu Procházka rád vzpomíná. "V Pardubicích se tehdy vytvořila výjimečná parta s řadou vynikajících hokejistů. V klubu byli tehdy téměř všichni odchovanci. Mohli jsme si tak často lézt na nervy, opak byl ale pravdou. Nikoho bych neupřednostňoval, dobře jsme si ale rozuměli s Ríšou Králem a Markem Zadinou," připomíná si své úspěšné sezóny, v nichž nastřádal vždy alespoň šedesát bodů. Pardubice šlapaly a na stadión se začali vracet fanoušci. Začala se vytvářet silná komunita pardubických fandů, která trvá až dodnes. "Myslím, že za změnou stál hlavně Miloš Říha s manažerem Kusým. V Pardubicích se krom hokeje hraje ještě extraligový basket, občas se chodí ještě na koně a dráhu. To je ale tak jednou do roka. Hokej je ve městě něco jako kulturní svátek." Populární "Stanďák" zažíval vlnu euforie na vlastní kůži až do roku 2001. V tomto roce tým až do období olympijské přestávky bojoval se Spartou o vedoucí místo v tabulce, poté však přišel značný útlum, který vyvrcholil ke konci základní části. I tento fakt naznačoval, že s týmem není něco v pořádku. Vyřazení hned ve čtvrtfinále Slavií bylo obrovským zklamáním. Dny Stanislava Procházky v městě perníku byly sečteny.
Útočník mohl zamířit do Ruska, zvolil ale variantu bližšího Liberce. "Moje první sezóna v Liberci nebyla dobrá. Byla první po přestupu, zvykal jsem si v Liberci a měl jsem tehdy také osobní problémy." Pod Ještědem se moc neohřál, vedení ho vyměnilo za obránce Gřegořka do Českých Budějovic. "Vzal jsem to tehdy normálně. Hokej je moje práce, v Budějovicích jsem si nakonec zahrál i play-off, takže po sezóně převažovala spokojenost." Na jaře pak absolvoval operaci menisku, letní přípravy se však zúčastnil naplno. V následující sezóně pod Ještědem byl již Procházka na ledě pořádně vidět. "Postupně jsem si tu zvykl, líbí se mi tu. V týmu vládne pohoda, vytvořila se dobrá parta. Z mé strany panuje spokojenost a rád bych v Liberci zůstal i v následujících sezónách."
Hra Stanislava Procházky je mezi trenéry velmi ceněná a byla také jedním z důvodů hostování v pardubickém týmu v závěru sezóny 2003/2004. Pardubice v touze vybojovat extraligový titul angažovaly na vyřazovací boje několik posil, přičemž pro perfektně zvládnutou úlohu bránícího levého křídla padla volba i na Procházku. "Díky tomu, že jsem v mládí hrál na postu obránce, mám oproti jiným bránícím útočníkům drobnou výhodu. V člověku například bruslení po zadu prostě zůstane, mám to nadosmrti zafixované v hlavě." Mezi další přednosti útočníka s tradiční dvacítkou na dresu patří i dokonale zvládnuté čtení hry.
Ani v ročníku 2004/2005 plném hráčů z NHL se Stanislav Procházka neztratil. Na konci základní části měl stejný počet bodů za góly a asistence, u obojího se účet zastavil na čísle 11, což ho řadilo na pátou příčku tabulky klubových statistik. Slova o cennosti Procházky jako bránícího křídla již byla vyřčena, ale play off 2004/2005 je opět bohatě potvrdilo.
Ve volném čase se pardubický Bílý Tygr rád prohání na svazích, vztah k horám má již od dětství. "Jezdili jsme s kamarády často do hor na lyže nebo do skal. To mi vydrželo až dodnes. Dokážu se u toho plně odreagovat, člověk se musí koncentrovat na sebe a parťáka, chyba se neodpouští, a já rád spoléhám sám na sebe. Kromě toho se rád "kochám", jedu třeba na kole a jen tak koukám kolem sebe."

Andrej Podkonický

31. července 2007 v 19:36 | Jára |  Andrej Podkonický
Pozice:útočník
Narozen: 9.5.1978
Výška: 184 cm
Váha: 95 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 41
Rodák ze Zvolena se narodil 9. května 1978. Ve Zvoleně s hokejem také začínal. "Poprvé jsem se postavil na led, když mi byly asi čtyři roky. K hokeji ho přivedl otec. "Táta hrával jako levé křídlo dlouhý čas hokej na vrcholové úrovni, takže to máme v rodině." Od mala to Andreje táhlo k útočení. "Bylo mi jedno jakým, ale vždy jsem chtěl být útočníkem. Mým idolem byl nejdříve otec, později pak Jaromír Jágr." Otec byl pro Andreje také prvním trenérem. V pozici hráč - trenér pak pokračovali ve společné cestě až do Andrejova přechodu mezi muže. Ten přišel již v šestnácti letech. Tým Zvolena hrával tehdy druhou nejvyšší soutěž. A protože mladý a ambiciózní útočník pravidelně oblékal dres mládežnických národních týmů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví v některém z extraligových klubů. "Po dvou letech v prvním týmu jsem chtěl zkusit nejvyšší soutěž. Bohužel mi ale vedení v přestupu zabránilo, a tak nebyla jiné volby, než zkusit štěstí v zámoří. Rozhodnutí se nakonec prokázalo být správné," doplnil ke svému odchodu do Ameriky.
K tomu došlo po draftu v roce 1996, kdy si ho jako celkově 196. vybralo St. Louis Blues. Jeho kroky vedly nejdříve do WHL, kde začínal v dresu Portland Winter Hawks. Později v juniorské AHL hrával za tým Worcester IceCats. Zde si v sezóně 1998-99 si připsal vůbec nejúspěšnější sezónu, když si za 19 branek a 24 asistencí připsal celkově 43 bodů. O dva roky později pak nastupoval kromě Worcesteru také v Louisville (IHL - farma Floridy Panthers). Jeho forma gradovala a třiadvacetiletý útočník si řekl o pozvánku do elitního týmu Floridy Panthers.
Chuť nejslavnější soutěže světa okusil v šesti utkáních, v nichž si připsal dva body za branku a asistenci. "Odehrál jsem poměrně dvě slušné dvě sezony, pak jsem se ale rozhodl nepodepsat nový kontrakt a vrátit se zpět do Evropy," řekl k dalšímu angažmá, které ho zavedlo do Slovanu Bratislava. Tehdejší kádr v sezoně 2002 vyhrál mistrovský titul. Podkonický však oslavy titulu sledoval pouze v roli pozorovatele, neboť těsně před play-off odešel hostovat do finského IFK.
Tvrdý forvard, jehož síla se projeví zejména v soubojích v prostoru brankoviště, odehrál následující ročník v barvách německého Iserlohnu, kde patřil mezi nejlepší útočníky. S 18 brankami v 52 utkáních skončil třetí v celkovém hodnocení celé DEL ligy. Sezónu 2003/2004 pak strávil převážně v Portlandu, v jehož barvách patřil k týmovým oporám. Ve dvou zápasech pak navíc nahlédl v dresu Washingtonu do nejslavnější soutěže světa.
Při hledání dalšího angažmá sehrál velkou roli Andrejův spoluhráč z Portlandu a liberecký rodák Jakub Čutta. "Jakub mi říkal o městě i hokejovém klubu. Chtěl jsem zde hrát již v předchozí sezóně, tehdy mě však neuvolnil tehdejší klub. Následující rok mi však skončila smlouva a mému angažmá již nic nebránilo. Liberec mi nabídl výborné podmínky, jednání bylo na velmi vysoké úrovni, takže jsme se dohodli poměrně rychle, vrátil se k námluvám.
Od příchodu do Liberce v létě 2004 do týmu zapadl a brzo si našel svoji hokejovou úlohu - "rozbíječe před brankou". Pak však přišel úraz v podobě zraněných koleních vazů. Léčba byla zdlouhavá, takže Andrej stihl celkem ze základní části odehrát pouze 24 utkání. Po zranění však všechny překvapil výbornou formou, kterou si přenesl i do play off. Tam patřil k nejlepším hráčům Tygrů, zejména proti Pardubicím byl hodně vidět. Se svou první sezónou ve městě pod Ještědem může být jistě spokojen jak on, tak i management Bílých Tygrů, kterému tah s jeho angažováním rozhodně vyšel.
Mezi přednosti robustního útočníka patří zejména univerzálnost a tvrdá a silová hra. Andrej je však upřímný a přiznává i své slabší stránky. "Je to zejména pomalý start za kotoučem." Ač je hokejově teprve v nejlepších letech, má za sebou i výrazné úspěchy. "Velkým úspěchem bylo vítězství v Memorial Cupu, když jsem hrál v Americe juniorskou soutěž. To je juniorská obdoba Stanley Cupu. Je velmi těžké ho získat, člověk má na jeho získaní velmi málo času. Většinou jsou to dva roky, maximálně čtyři, pokud hráč hraje tuto soutěž již od šestnácti. Úspěch pak bylo i mé krátké působení v NHL, tím jsem si splnil dětský sen. Velkým úspěchem byl také titul se Slovanem v sezóně 2001/2002."
Andrej má za sebou i několik vystoupení v dresu národního týmu. "Byl jsem ve všech mládežnických celcích Slovenska, hrál jsem dvakrát na MS do dvaceti let a dvakrát na ME." Na několika turnajích si Andrej vyzkoušel i dres reprezentačního "A"týmu, na větší úspěch však stále čeká.
Hlavním koníčkem dravého útočníka je v současnosti rodina. "Mám malého syna, ten mi v současnosti bere nejvíce volného času. Krom toho s rád kouknu na pěkný film, či si zajdu zahrát tenis."

Jan Plodek

31. července 2007 v 19:35 | Jára |  Jan Plodek
Pozice:útočník
Narozen: 26.11.1978
Výška: 174 cm
Váha: 78 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 28
Hokejová kariéra Jana Plodka je až na několik zápasů spjata s libereckým hokejem. Nejprve to byl Stadion Liberec, poté Bílí Tygři Liberec. Hokejistovi začátky poznamenal jako ve většině případů otec. "K hokeji mne i mého bratra přivedl táta. Sám hrál, chytal, takže nás bral na stadion už poměrně záhy. Brzy jsme bruslili, ale táta moc nespěchal s tím opravdovým začátkem. Ale pamatuji si, že když jsme s bráchou chodili do druhé třídy, tak jsme domů přinesli náborový leták a rodiče jsme přesvědčili, že chceme na hokej už začít chodit. V polovině druhé třídy jsme tedy začali chodit do hokejového klubu a od třetí třídy jsme potom nastoupili do hokejové třídy na Základní škole U Školy," zavzpomínal útočník Bílých Tygrů. A hned od začátku se do toho opřel tak, že na nic jiného nebyl čas. "Jasně že jsme zkoušeli i jiné sporty, ale už jen jako koníčka a pro zpestření, hlavní prioritou byl hokej." Cílevědomost se vyplatila, během kariéry odehrál Jan Plodek dva zápasy v Benátkách a dva zápasy v Děčíně, jinak stále oblékal liberecký dres. "V Benátkách a Děčíně to bylo hlavně proto, že jsem byl mladý a potřeboval jsem hrát, takže jsem jel jinam. Jinak jsem jinde nehrál, a ani po tom nějak zvlášť netoužím. Ale abych se udržel v Liberci, v kádru Bílých Tygrů, to záleží a bude záležet jen na mne, na mých výkonech," poznamenal k otázce angažmá Jan Plodek.
Když má krátce bilancovat dosavadní kariéru, odpovídá. "Velmi dobrou sezónu jsem měl v roce 2000-2001, to jsem hrál hodně, v soutěži jsme skončili druzí. Zlomová pro mne ale byla sezóna následující, tedy 2001-2002, kdy jsme vybojovali extraligu. Trenér Jandač mi hodně věřil a dával mi dost příležitostí na ledě, to bylo super. Stejně tak to bylo v první extraligové sezóně, to jsem taky hrál hodně. I přestože byl kádr pro sezónu 2004/2005 doplněný hráči z NHL, dokázal se v něm Jan Plodek udržet. Většinu zápasů odehrál v nepopulární čtvrté lajně, která mnoho prostoru na ledě nedostává, i přesto se však dokázal se prosazovat. Ve dvojici s Janem Víškem ukazovali soupeřům svou mladickou dravost a chuť hrát, dokázali si vytvořit šance i proti silným klubů, a tak se dá pro budoucnost očekávat, že v nich v budoucnu budou bojovníci a hvězdy.
K hokeji patří i nerozlučné dvojice, či trojice a letité přátelství. Historie takových případů zná dost. V současné době, kdy hráči mnohem častěji mění dres, už to není takové. "Tady v Liberci je dobrá parta, všechno je v pohodě. Já samozřejmě nejvíce a nejlépe znám kluky z Liberce, tedy Moravce, Holuba, ale dá se říci, že dlouho už je tu i Pavel Falta, nebo Patrik Rozsíval. Ale jinak vyjdu s každým, v tomhle v liberecké kabině opravdu není žádný problém," uzavřel Jan Plodek.

Václav Pletka

31. července 2007 v 19:30 | Jára |  Václav Pletka
Pozice:útočník
Narozen:8.6.1979
Výška:179 cm
Váha:80 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 8
Odchovancem mladoboleslavského hokeje je Václav Pletka. Narodil se 8. června 1979 právě v Mladé Boleslavi, kde se i poprvé postavil na brusle. Nejprve si však okusil i fotbalové kopačky, které však asi po týdnu vyměnil za boty s noži. K hokeji ho přivedl společně děda s tátou: "K hokeji mě přivedl děda, který dělal hlavního pořadatele na mladoboleslavském zimním stadionu a tak jsem se tam dost často chodil dívat. Kromě dědy mě ovlivnil hodně i táta, který chytal extraligu za Kladno." Už odmalička se ve Vaškovi projevovaly útočné pudy a proto už tehdy začínal v útoku: "Odmalička jsem byl útočníkem, akorát pravým. Nalevo jsem se posunul až v Třinci za pana Hadamczika"
Do kategorie mužů vlétl tenkrát ještě 18-ti letý Vašek jako uragán. V Mladé Boleslavi příležitostí příliš nedostal, proto využil nabídky Třince, kam přestoupil zejm. díky panu Hadamczikovi: "V Třinci jsem hned od začátku naskočil do extraligy, navíc okamžitě do první lajny, takže to byla má určitě nejlepší léta kariéry. Cítil jsem zejm. velkou důvěru pana Hadamczika." I proto mu začali chodit pozvánky do reprezentace a to jak juniorské, tak i seniorské. Díky svým výkonům si dokonce řekl i o reprezentační dres na MS 20 v Kanadě, které se však hráčům s lvíčkem na prsou nepovedlo a skončili až osmí.
Dva vynikající roky v Třinci poslaly Vaška za oceán. Zde mu však příliš pšenka nekvetla. Během 2 let, co v USA strávil, se potloukal po nižších soutěžích ve farmářském klubu Philadelphia Phantoms. Možnost zahrát si nejslavnější ligu světa přišla jen jednou v sezóně 2001-2002, ale i to Václav řadí mezi své největší úspěchy v kariéře. Sám k této anabázi poznamenává: "Byla to především obrovská zkušenost. Hrát NHL je hodně o štěstí a také přízni trenéra. Já ani jedno z toho neměl, proto jsem odehrál pouze jeden zápas, přesto je to jeden z největších momentů mé kariéry."
Po této hořké zkušenosti se vrátil zpět do Třince, kde odehrál velmi dobré 3 sezóny, v druhé polovině té poslední potom také pomáhal Českým Budějovicím při úspěšném pokusu o postup mezi domácí hokejovou elitu. Do Třince se však z Českých Budějovic už nevrátil, jelikož přišla velmi lukrativní nabídka z Dynama Moskva: "Byla to velmi lukrativní nabídka, která se prostě neodmítá. Navíc jsem chtěl také zkusit zahraniční angažmá." Ruská anabáze však nebyla podle Vaškových představ: "Klub se dostal do finančních problémů, celé dva měsíce jsem nedostal zaplaceno a tak jsme začali s manažerem hledat jiné varianty. Nakonec se ozval s nejlepší nabídkou Liberec a já se jí rozhodl přijmout"
Díky tomu můžeme Vaška od roku 2006 vídat v dresu Bílých Tygrů a všichni si dozajista budeme přát, aby v něm vydržel co nejdéle.

Rok Pajič

31. července 2007 v 19:29 | Jára |  Rok Pajič
Pozice:útočník
Narozen: 26.9.1985
Výška: 176 cm
Váha: 83 kg
Hokejka:L
Číslo drezu : 74
Slovinec Rok Pajič se narodil 26. září 1985 ve slovinské Jesenici. "Jesenice je malé město, má kolem 20 000 obyvatel. Žádný jiný sport kromě hokeje tam není, a tak město hokejem doslova žije." Není tak vůbec překvapivé, že s nejrychlejší kolektivní hrou začal i Rok. "V Jesenici hraje hokej každý malý kluk, já jsem nemohl být výjimkou. Na stadión mě přivedl otec, který sám hokej hrával a byl mým vzorem. Poprvé jsem byl na bruslích již ve třech letech, ale hokej jsem začal hrát až o rok později." Slovinsko není typická hokejová země, v zemi je pouhých šest stadionů. "Šest zimáků, sedm týmů. Je to díky tomu, že jeden klub má dva týmy, "A" a "B", ale oba hrají stejnou ligu. Více soutěží ani ve Slovinsku nemáme, na to je málo hráčů."
Od prvních hokejových kroků se rychlonohý hokejista postavil do útoku. "Hned mě dali na centra. Můj otec hrál také v útoku, až v průběhu kariéry ho dali na beka. Nakonec odehrál v obraně téměř celou kariéru a mně odmala říkal, že na beka ne, že lepší je být v útoku." Zlomovým trenérem v dosavadní hokejové kariéře byl pro Roka liberecký Josef Čermák. "Když jsem přišel do Čech, hrál jsem v Písku. On si mě vytáhl do Liberce a dal mi šanci. Trénoval mě dvaapůl roku, za hodně věcí mu vděčím." Pod šéftrenérem liberecké mládeže Čermákem začal psát šikovný útočník libereckou kariéru, ale jak se vůbec dostal do Čech? "Hráli jsme s reprezentací "18" B skupinu, mně se dařilo a vyhrál jsem korunu pro nejlepšího střelce. Shodou okolností přišla nabídka jít hrát do Čech, což jsem rád využil, podmínky pro hokej jsou tu mnohem lepší než u nás. Velký podíl na mém příchodu do Čech měl pan Červený, který dřív trénoval slovinskou Jesenici, a tak jsme se znali. Nyní tuším trénuje mládež v Českých Budějovicích." Česká etapa začala pro Pajiče v Písku. "Nedařilo se nám, byli jsme poslední. Pan Čermák mi nabízel, ať jdu do Liberce, původně až od další sezóny, ale nakonec jsme se dohodli už o Vánocích."
Neměl Pajič problémy s aklimatizací? "Táta byl poslední rok mého působení ve Slovinsku už pryč, působil v Itálii v Miláně jako trenér. Zůstali jsme doma s mámou a sestrou sami. Když jsem odešel já, odešla za otcem do Milána i máma. Díky tomu to pro mě bylo jednodušší. Ale stejně to bylo takové divné. V šestnácti poprvé sám, nikdo ti neuvaří a nevypere…Všechno jsem si musel zařídit sám. Ze začátku jsem navíc nic nerozuměl, nezbývalo mi, než začít kecat s klukama v kabině. Trvalo mi asi čtrnáct dní, než jsem se rozkoukal. Navíc přišly do Písku záplavy, vše bylo špatné a já zvažoval návrat zpět do Slovinska. V té době jsme trénovali v jedenáct večer v Milevsku, stadion v Písku byl totiž zaplavený. Podmínky to byly hrozné, ale nějak jsem si časem zvykl. Navíc jsem byl od Vánoc v Liberci a tady to bylo super. Samozřejmě se mi dál stýskalo po rodičích, po kamarádech, ale je to o zvyku. Chci hrát hokej, tak jsem se musel přizpůsobit. Liberec je skvělé město. Jesenice má dvacet tisíc lidí, Písek taky tak, Liberec je se sto tisíci větší, ale alespoň mi tady nic nechybí. Líbí se mi tady osobně i hokejově, podmínky pro hokej jsou tady vynikající.Snad jen ta zima mi vadí."
Přišel rok 2004/2005 a ten přinesl pro Pajiče obrovské překvapení. Rok, který do té doby nenastoupil k soutěžnímu utkání mezi muži, dostal pozvánku do "A" týmu Slovinska. "Trenéři si chtěli vyzkoušet nové hráče a dali mi šanci. Hrál jsem pouze tři zápasy, ale bylo to skvělé. Byli jsme na turnaji v Itálii, v době, kdy byla reprezentační přestávka. Měl jsem zrovna nějakou formu, poměrně se mi i dařilo. Dokonce se mi podařilo dát branku." Nadaný forvard se nakonec premiéry mezi dospělými dočkal. "Nastoupil jsem k jednomu zápasu za Tygry, v sezóně jsem pak ještě odehrál čtyři zápasy ve druhé lize za Jablonec. Ale to bylo zejména z důvodu, že liberecké vedení chtělo, abychom se začali otrkávat mezi chlapy. Šli jsme si to zkusit, ale ve druhé lize se nehraje moc dobrý hokej. A to Jablonec hrál ještě nahoře." Vzpomeňme tak raději na premiéru v libereckém dresu. "Na to asi nikdy nezapomenu. Bylo hodně zraněných, v Liberci mi ráno řekli, že mám jít na oběd a pak jet do Pardubic s "A". Tam jsem ještě seděl a do hry nezasáhl. Nikdo se ale do dalšího kola neuzdravil, takže k dalšímu zápasu jsem již nastoupil. Hráli jsme proti Jihlavě, vyhráli jsme 5:4. Hrál jsem ve čtvrté lajně s Pabiškou a Klimentou, občas jsme se na ledě potkal i s Jaroslavem Modrým nebo Jirkou Fischerem. Na to se prostě nedá zapomenout - první zápas a hned s hráči, kteří hrají NHL."
Před sezónou 2005/2006 absolvoval Pajič s "A" týmem Tygrů celou letní přípravu, při posledním zužování po turné ve Švýcarsku se stěhoval na střídavý start do Berouna. "Je to moje první úplná sezóna mezi muži. Bál jsem se, že přechod z juniorů bude horší. V tom mi pomohlo to turné s Tygry ve Švýcarsku, kde jsme odehráli spoustu těžkých zápasů. Po příchodu do Berouna už jsem byl zvyklý na tu rychlost a tvrdost, ve které se utkání první ligy hrají. Bohužel se nám s Berounem nedaří. Mně osobně se ze začátku příliš nedařilo, postupně se to začalo zlepšovat a začal jsem dávat i góly."
Pajič patřil vždy mezi talenty slovinského hokeje."Od deseti let jsem vždy dával hodně branek, měl hodně puk. Trenéři mi věřili, trávil jsem hodně minut na ledě. To pokračovalo i tady v Liberci, hodně mi věřili a dávali mě na led. Možná to ve mně někde zůstalo. Nevím, jestli je to výhoda nebo nevýhoda, ale hodně si s pukem věřím, nebojím se udělat riskantní kličku. Někdy o něj přijdu, někdy to vyjde."
Na otázku na budoucnost Pajič odpovídá. "Vždy se dá něco vylepšit, chci si jít za svým cílem, kterým je extraliga. Jsem malý, potřeboval bych zesílit. Hlavně musím naplno trénovat a hrát, jinak se přede mnou dveře s extraligou zavřou."
Za svůj doposud nejdůležitější okamžik kariéry mladý útočník považuje premiérový start v extralize. "Bylo to pro mě víc než reprezentace, tam to byl tenkrát jen přátelský zápas. Kdyby to byl gól na mistrovství světa, bude pořadí jiné. Ve dvacítkách jsme skončili vždy druzí, byli jsme zklamaní."
A co plány do budoucna? "Chtěl bych se prosadit v Liberci do základní sestavy, hrát tady extraligu. V Čechách se mi líbí, liga je tady dobrá. Zvyknul jsem si na lidi, na jazyk…Líbí se mi způsob, kterým se v Čechách hraje, není to jen nahazování puků, vyznáváte technický hokej." O Pajičově premiéře v národním dresu již byla řeč. Ke dosavadním třem zápasům přidal na podzim roku 2005 další na předolympijském turnaji v Turíně. "Slovinsko na olympiádu nejede, ale Italové ano. Chtěli si vyzkoušet, jak to bude probíhat. Stadióny sice ještě nejsou hotové, ale i tak už na našem zápase s Italy bylo 7 000 lidí. My tam měli mladou reprezentaci, věkový průměr byl 22 let. Dva zápasy jsme prohráli, jeden vyhráli. Já už jsem nebyl tak nervózní jako při prvních startech, bylo to celkově lepší." Pevnou pozici v reprezentaci však ještě nemá. "Je tam hodně starších hráčů, někteří například hráli i tady v extralize. Další působí v Německu, Švédsku a Americe. Pár jich působí doma, ale o těch se moc neví. Budu muset do budoucna hodně bojovat, abych se do repre dostal." Slovince trénoval český trenér Výborný, jaké má na něho liberecký útočník vzpomínky? "Je to hodně dobrý trenér. My dva se známe již déle, on trénoval v minulosti v Jesenici. Dokáže tým skvěle připravit."
Draft se mladému útočníkovi vyhnul, ale zklamaný z toho není. "Nevadí mi to, nejsem z toho zklamaný. Po prvním roce v Čechách jsem si sice myslel, že půjdu hrát do Kanady juniorskou soutěž, ale potom se mi v Liberci zalíbilo. Hodně mi pomohl i trenér Čermák, tak jsem nakonec zůstal tady. V tu dobu jsem navíc neměl ani agenta, a tak to, že jsem nebyl draftován beru jako realitu a nic si z toho nedělám. Hlavně, abych mohl hrát tady v extralize."
Mezi hokejisty se kromě golfu v poslední době šíří i další koníček… "Rád spím, to je mé hobby. Chodím taky rád na procházky s přítelkyní, vezmeme vždycky psa…Jinak mám rád fotbal jako sport. Jsem spíše líný, rád ležím a koukám na televizi." Svojí přezdívku "Pajo" mladý útočník nemusí příliš objasňovat. "Tátovi říkali Pajo, mě odmala taky. Přišel jsem sem do Liberce a tady mi začali říkat "Roky". Nevadí mi to, ale stále slyším spíše na Pajo."

Lukáš Pabiška

31. července 2007 v 19:27 | Jára |  Lukáš Pabiška
Pozice: útočník
Narozen: 24.2.1984
Výška: 182 cm
Váha: 93 kg
Hokejka:L
Číslo drezu : 38
Lukáš Pabiška je odchovancem Liberce. Narodil se 24. února 1984. Mladý útočník prošel ve městě pod Ještědem postupně všemi mládežnickými kategoriemi. Od prvních hokejových krůčků bylo zřejmé, že mu sudičky nadělily dostatek talentu. K hokeji ho přivedli rodiče. "V pěti letech se mnou začali chodit na stadion, kde jsme tehdy pod vedením pana Adamce začínali." Lukáš se pokoušel i o fotbalovou dráhu. "Fotbal mě baví a docela mi i šel. Pak toho však už dohromady se školou bylo moc a nešlo to skloubit dohromady. A já si vybral hokej. Možná to bylo i proto, že hokej jsem hrál od pěti a fotbal až od desíti." Tak jako mnoho hokejistů se z počátku stavěl do brány. "V bráně mě to omrzelo ve chvíli, když začaly být rány od spoluhráčů moc tvrdé. Vyrůstali jsme s Borou Jechem, on byl takový víc narostlejší, měl víc síly než všichni ostatní a při jeho ranách se gólmani stavěli mimo branku, aby je netrefoval. Tam se to tehdy asi zlomilo a stal jsem se útočníkem."
Z trenérů nejvíce vzpomíná na pana Čermáka. "V patnácti nebo šestnácti si mě kolem Vánoc vytáhl, tehdy ještě dorostenci hráli první ligu. Hrál jsem s kluky o čtyři až pět let staršími, to mi hodně pomohlo. Následně mě trénoval i v juniorech.." Pabiška nezapomněl ani na trenéra Jandače, který mu dal poprvé šanci v "A" týmu Bílých Tygrů."Vytáhl mě do "A"mužstva s tím, že jsem odehrál nejprve 2 zápasy v první lize a pak za rok dokonce okolo 16 zápasů v extralize. V té první lize jsem naskočil do play off proti Kadani, pak jsem hrál poslední zápas proti Kladnu." Pabiška hrál převážně ve čtvrté lajně, ale i to bylo úspěchem. "Když Liberec postoupil do extraligy, začalo se rázem obměňovat celý mančaft. Každý klub, který postoupí z první ligy do extraligy, chce posílit, aby v následující sezóně nespadl. Začali se vyměňovat a rozprodávat hráči. Mančaft se obměnil, ale naše mladá lajna zůstala na letní přípravu a během sezóny jsme odehráli pár zápasů jako čtvrtá lajna. Když začínalo jít do bojů o záchranu a bylo potřeba udělat nějaké body, šli jsme pak do první ligy do Berouna. První liga byla dobrá v tom, že Beroun hrál nahoře a dobře ." V následující sezóně 2003/2004 absolvoval Lukáš pořádnou porci zápasů. V extralize odehrál dalších šestnáct zápasů za Bílé Tygry. V nich si připsal další dvě extraligové asistence. K tomu byl na hostování v týmu Berounských Medvědů v první hokejové lize. Beroun došel až do finále play-off proti Jihlavě. To však již Pabiška nehrál. "Od půlky sezóny jsem byl zraněný, měl jsem zlomenou čelist. Takže sezóna pro mě byla tak trochu napůl, to nejdůležitější jsem vlastně nestihl."Aby byl výčet úplný, v sedmnácti zápasech výrazně pomohl juniorskému týmu Bílých Tygrů až do play-off juniorské extraligy. V sezóně 2004/2005 působil převážně v Berouně. "Na začátku to pro mě nebylo úplně růžové, začal jsem ve čtvrté lajně a moc se mi nedařilo. Pan Vejvoda mi však dal naštěstí víc šancí a sezónu jsem končil v play off ve druhé lajně s Vencou Eiseltem a Kliměnťákem a to už bylo super."
Nesporný talent neunikl ani zraku stavitelům mládežnických reprezentací. Od sedmnácti až do dvaceti jezdil téměř na všechny reprezentační srazy. V roce 2002 se zúčastnil Mistrovství světa "18" na Slovensku, kde se svými výkony také přičinil o bronzovou medaili. "To byl můj dosavadní největší zážitek."Reprezentační pozvánky mu však nepřestaly chodit ani po dovršení osmnácti let, jen už byly do výběru do dvaceti let. A tak se jméno Pabiška dokonce objevilo v širší nominaci na MS juniorů v roce 2003. "Na MS jsem se nakonec nepodíval, před MS přijelo na soustředění 10 hráčů ze zámoří a na ty z české extraligy a první ligy se nedostalo."
Mezi koníčky talentovaného "Pabindy" patří fotbal a tenis. Rád se také pobaví s přáteli. "Jsem takový pohodář, rád zajdu s kluky na pivo. Mám rád okolo sebe lidi z týmu, rád se bavím. Je to taková rehabilitace, aby člověk nemyslel jen na ten hokej."

Václav Novák

31. července 2007 v 19:25 | Jára |  Václav Novák
Pozice: útočník
Narozen: 11.6.1974
Výška: 183 cm
Váha: 96kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 13
Odchovanec libereckého hokeje se narodil 11. 6. 1974 v Liberci. S hokejem začal ve čtyřech letech v tehdejším Stadionu. "Táta si usmyslel, že ze mě udělá hokejistu. Ze začátku mě hra vůbec nebavila, postupem času jsem si ale zvykl a nakonec jí přišel i na chuť,"řekl k volbě koníčka, jenž se později stal jeho živobytím. Od prvních hokejových krůčků to Nováka táhlo ke střílení branek. "Vždy jsem hrál útočníka, střídal jsem levé a pravé křídlo." Ve městě pod Ještědem postupně prošel všechny mládežnické kategorie. Ze svých trenérů nejvíce vzpomíná na pana Adamce. "Pan Adamec vychoval v Liberci hodně kvalitních hokejistů, dal nám všem především to nejdůležitější - hokejové základy. V Liberci bychom na něj určitě neměli zapomínat." Ve čtrnácti letech se dostal poprvé do krajských výběrů, kde mj. potkal i bratra "Albyho" Reichela, Martina. "Byli jsme tam asi jen čtyři kluci z Liberce, nakonec jsem ve výběru zůstal sám. Právě tam jsem přišel hokeji na chuť. Ne že by se v tom věku zrovna lámal chleba, ale poprvé jsem pocítil šanci prosadit se a někam to s hokejem dotáhnout," řekl k turnaji, který Severočeši nakonec vyhráli. V počátcích kariéry měl i Václav svůj hokejový vzor. "Líbila se mi hra Igora Liby. Možná i to byl jeden z důvodů, proč jsem měl na dresu v mládí zrovna dvanáctku."
V osmnácti letech se poprvé podíval do kabiny tehdy druholigového "áčka". Hrající trenér Peřina spolu s asistentem Svatošem si ho vytáhli z juniorky a dali mu první šanci mezi dospělými. Novák nastupoval na pravém křídle a poměrně se mu dařilo. "Myslím, že to bylo právě důvěrou, kterou jsem od trenérů dostal. Byl jsem takový mladý janek. Díky své rychlosti jsem se ale dostával do mnoha šancí a vstřelil poměrně dost branek, takže jsem v týmu zůstal a natrvalo se prosadil," vzpomíná si na své začátky v týmu dospělých. Poté na Nováka čekala vojna, a jelikož, jak sám říká, s jídlem roste chuť, rozhlížel se po týmu, který by mu mohl poskytnout kvalitativně vyšší soutěž. Nakonec se na smlouvě domluvil v týmu extraligového nováčka, v Jindřichově Hradci. "Naskočil jsem do nejvyšší soutěže, po třech měsících však bylo zjištěno, že jakožto voják nemohu nastupovat v barvách civilního klubu. Musel jsem proto odejít do Tábora, neboť Dukla Jihlava v té době měla stejné potíže a ztrácela armádní statut," upřesnil situaci, která znamenala odchod do první ligy.
Další kroky měly směřovat zpět do extraligového klubu, jenž si jeho služby pojistil uzavřením kontraktu na příští sezónu. Díky tomu ale Novák nesměl nastupovat k soutěžním utkáním, na což doplatil poklesem formy a v Jindřichově Hradci se tak vůbec neobjevil. A protože do libereckého hokeje tehdy vstupoval Petr Syrovátko, jenž převzal nad celým klubem patronát, bylo o návratu vcelku rychle rozhodnuto. Pravý křídelní útočník se stal jedním z kvarteta hráčů, jež v Liberci podepsali první profesionální smlouvu. Týmu se navíc podařilo hned v prvním roce postoupit do vyšší soutěže. "V té době se opět ozval Jindřichův Hradec, kluby se ale nakonec nedohodly. Prostál jsem kvůli tomu takřka celou sezónu, Liberec se pak dostal do potíží, a tak jsem se vrátil, neboť jsme hráli o udržení. Nakonec jsem udělal dobře, myslím, že by člověk neměl odcházet, aby za ním zůstala spoušť, nebo ještě v horším případě, aby se vzájemné vazby zpřetrhaly. To se nakonec potvrdilo hned rok poté, kdy jsme s Jiroudkem a Piroutkem vytvořili první formaci a mně se podařilo vstřelit takřka třicet branek," nelitoval ani na okamžik svého rozhodnutí. Po vynikající sezóně, v níž Liberec obsadil v první lize konečné druhé místo, se o Novákovy služby začala zajímat řada extraligových klubů. "Táta si vždycky přál, abych šel do nejlepšího klubu v extralize. Sparta navíc patřila k evropské špičce, také finanční nabídka z její strany byla velmi velkorysá. Na druhou stranu ale musím říci, že jsem se svým odchodem velmi váhal. Přeci jen jsem byl obyčejný kluk z Liberce, který si troufá jít mezi její tehdejší hvězdy Hniličku, Hlaváče či Horáka. Myslím, že mé rozhodnutí bylo nakonec správné," je hrdý na svou volbu a další hokejové kroky.
V nabitém sparťanském kádru si musel svou šanci vybojovat. Ta nakonec přišla i díky početné marodce a Novák ji dokázal plně využít. V první sezóně odehrál pětatřicet zápasů, na závěr si navíc zahrál play-off. "Odcházel jsem s cílem odehrát nějakých třicet utkání, což se mi podařilo a nakonec jsem musel být spokojen. Play-off byl pro mě velký zážitek, do té doby jsem vůbec nevěděl, co znamenají závěrečné boje. Před druhou sezónou se Sparta výrazně posílila, neboť ambice tamního vedení sahají vždy na medailové příčky," řekl ke svému působení v Holešovicích.
Sparta dokázala vystoupat až na samotný vrchol a Novák se během svého čtyřletého působení dočkal ještě jednoho titulu. "Poprvé jsem vlastně vůbec nevěděl, jak si radost vychutnat. Až ve druhém případě jsem si oslavy náležitě užil. Teprve tehdy mi došlo, co jsme vlastně dokázali a že se takovýto úspěch nebude opakovat každý rok," uvědomuje si vrtkavost sportovního štěstí, jež je ke každému úspěchu nezbytné. Tituly se Spartou jsou největšími úspěchy populárního útočníka. "Úspěch byl již to, že si mě v sezóně 1998 vybrala Sparta. Během působení ve Spartě jsem za čtyři roky hrál třikrát finále, dvakrát jsme získali zlaté medaile." Po mistrovské sezóně se vrátil do Liberce, kde se tamní klub, již jako Bílí Tygři, prosadil v barážových soubojích s Kladnem a postoupil mezi hokejovou elitu. "Již v průběhu play-off jsme sledovali liberecké tažení. Byli jsme ve Spartě s dalším Liberečákem Jardou Nedvědem a Valdou Jirušem, který v týmu také působil a Tygrům jsme fandili, i když jsme říkali, že to budou mít velmi těžké. Nakonec se dílo podařilo, po sezóně mě pak kontaktoval agent s nabídkou vrátit se pod Ještěd. Měl jsem ve Spartě ještě na dva roky platnou smlouvu, kluby se však dokázaly dohodnout," připomíná události v době před svým návratem do mateřského města.
Hra Václava Nováka je oku diváku dobře čitelná, je založena zejména na výborném bruslení. "Snažím se hrát jednoduchý hokej, hodně bruslit a být dostatečně důrazný v osobních soubojích."V první sezóně po návratu do mateřského klubu pomohl svojí bojovností a zkušenostmi udržet v Liberci extraligu i pro další sezónu. Při odchodu některých hráčů se stal dokonce kapitánem týmu. "Jsem bojovník a strašně nerad prohrávám. Určitě jsem náročný na sebe i na tým a někdy to může vypadat, že jednám podrážděně. Snažím se ale svým chováním kluky vyburcovat k co nejlepším výkonům a věřím, že to tak všichni chápou."V sezóně 2002/2003 i on pomohl ke zlepšení výkonů z předcházející sezóny, ve městě pod Ještědem však stejně díky předsezónním plánům panovalo zklamaní. "Moc se nám nedařilo a tak musím sportovně přiznat, že na play-off jsme zkrátka neměli. Chyběla nám dobrá psychická pohoda, která je v klíčových momentech utkání rozhodující, navíc jsme nedokázali dobré výkony opakovaně potvrdit ve více utkáních v řadě," vzpomíná na druhou extraligovou sezónu Bílých Tygrů.
Sezóna 2004/2005 přinesla Bílým Tygrům zatím největší úspěch v celé dosavadní historii klubu. Novák sám se v základní části bodově dvakrát neprosazoval, i přesto odehrál dobrou základní část. Šel tradičně příkladem spoluhráčům svou bojovností, jako srdcař dokázal ostatní spoluhráče strhnout. Přišly vyřazovací boje a v nich Novák obživl i bodově a patřil k hlavním postavám tažení Bílých Tygrů za bronzovými medailemi.
Mezi koníčky dravého útočníka patří tenis, nejvíce volného času však tráví se svojí rodinou. "To je asi můj největší koníček. Mám malou dcerku Nikolku, ta nám s manželkou zabere nejvíce času. Jsou to ovšem velice příjemně strávené chvíle."

Tomáš Klimenta

31. července 2007 v 19:24 | Jára |  Tomáš Klimenta
Pozice: útočník
Narozen: 14.4.1984
Výška: 178 cm
Váha:78 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 32
Jeho kariéra začala na jabloneckém zimním stadionu, kde ho k hokeji přivedl otec. "Bruslit jsem začal brzy, bylo mi asi tři a půl roku. K hokeji mne přivedl táta, byl také mým trenérem až do deváté třídy. Všechny žákovské kategorie až do zmiňované devítky jsem hrál za Jablonec. Až s přechodem do dorostu jsem přestoupil do Liberce. Tady mi v začátcích hodně pomohl trenér Čermák," zavzpomínal Tomáš Klimenta. "V Liberci jsem začal v patnácti hrát extraligu dorostu, o rok později už jsem zkusil na pár zápasů i juniorskou extraligu. Naplno jsem se ale do kádru prosadil až v dalším roce, bylo mi osmnáct. Když Bílí Tygři postoupili do extraligy, tak jsem před sebou měl další cíl, zahrát si extraligu. Splnilo se mi to v sezóně 2002-03, první zápas jsem hrál proti Pardubicím."
Další vývoj kariéry je u Tomáše spjat s Libercem a Berounem. "V sezóně 2003/2004 jsem ještě docela dost hrál za juniorku, navíc už jsem hrával 1. ligu dospělých v Berouně. K tomu jsem si zahrál i v extralize za Bílé Tygry, dohromady to byla pěkná porce zápasů. Bylo jich více než sedmdesát. Ale jsem rád, že hodně hraji, každý zápas je obrovská zkušenost, zvlášť v áčku Bílých Tygrů".
Před sezónou 2004/2005 měl mladý forvard skvělou letní přípravu, na dres "A"týmu Bílých Tygrů vyztuženého hráči z NHL to však nestačilo. Před sezónou tak odešel na hostování do Berouna, kde měl vynikající pověst již z loňské sezóny. Ale jelikož marodka Bílých Tygrů byla v této sezóně opravdu hrozivá, přeci jen si za Bílé Tygry zahrál. A nezklamal. Převážně jako člen čtvrté formace se pral o každý kotouč a svou šikovností motal hlavy extraligových beků.
Pro další kariéru má Tomáš jasně stanovené cíle. "Nebyl jsem nikým draftovaný, takže o NHL nepřemýšlím. Můj cíl je hrát pravidelně extraligu. Potřebuji hlavně zdraví a také trochu štěstí. Tomuhle cíli se snažím jít naproti," uzavřel talentovaný útočník.

Ctibor Jech

31. července 2007 v 19:19 | Jára |  Ctibor Jech
Pozice: útočník
Narozen:28.8.1983
Výška:182 cm
Váha:90 kg
Hokejka: P
číslo drezu: 26
Útočník Ctibor Jech je odchovanec Liberce. Narodil se 28. srpna 1983 ve Frýdlantu v Čechách. O tom, že bude jednou hrát hokej, snad při jeho narození nikdo nemohl pochybovat. "K hokeji jsem se dostal díky tátovi, který ho dříve hrál. Vlastně jsem ani neměl jinou cestu, než se stát hokejistou. Někdy ve třech letech jsem začal pomalu bruslit, poté jsem se přes hokejovou základnu věnoval hokeji dál." Otec se také stal jedním z jeho prvních trenérů. "Táta mě vedl od třetí třídy až do dorostu jako hlavní trenér. Po něm přišel pan Vladimír Čermák, na kterého také rád vzpomenu. Ten mi dal v hokeji hodně, trénoval mě od dorostu až po juniory. Nechtěl bych ještě zapomenout na pány Černého a Plíhala." Odmala chtěl být Ctibor jedině útočníkem. "Až do dorostu jsem hrál centra, pak trenéři neměli levé křídlo, tak mě vyzkoušeli a už jsem tam zůstal." Snad jako každý malý hokejista měl i on svůj hokejový vzor. "Do života jím byl Jarda Jágr. To je opravdu špičkový hokejista. Vzpomněl bych i na Petra Nedvěda. Toho jsem jako Liberečáka hodně bral a jsem rád, že jsem se s ním mohl bavit a že jsme do dneška kamarádi."
V Liberci postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Do "A" týmu se poprvé podíval za působení trenéra Jandače. "Bylo mi čerstvých osmnáct, když jsem tady nastoupil v přátelském utkání. Později to byl právě pan Jandač, kdo mi dal šanci zahrát si extraligu." To bylo v sezóně 2002/2003. Mladý útočník tehdy okusil českou nejvyšší soutěž v 6 zápasech. Převážně však hrál ještě za juniory. V následující sezóně dostal od trenéra větší důvěru. Odehrál 20 zápasů a v nich si připsal své první 4 extraligové body za dva góly a dvě asistence. "To byla asi moje nejúspěšnější sezóna mezi muži, hrál jsem napůl tady v Liberci a napůl v Berouně. Měl jsem velké zápasové vytížení, obzvlášť v extralize to byla v těch 20 zápasech velká zkušenost." Přišla sezóna 2004/2005 a v ní výluka v NHL. Do Evropy přišli nejlepší čeští hráči a někteří z nich posílili i Liberec. Do kádru Liberce se Jech neprotlačil a tak po většinu sezóny působil opět v Berouně. Bílým Tygrům pouze vypomohl v několika zápasech, kdy měli velikou marodku. Díky tomu nakonec poprvé v kariéře okusil i play off, ve kterém vyřadili Tygři tým Pardubic a obsadili třetí místo.
Dravého útočníka při hře zdobí hlavně obrovské nasazení."Nasazení, tvrdost, agresivita a síla, to jsou vlastnosti, které jsou mi blízké. Hraji tak celou dobu, vždy jsem všechno urval vůlí a silou. Nejsem žádný technik, práci holí a bruslení mám spíše na podprůměrné úrovni. Snažím se na tom pracovat, ale tohle mi opravdu nebylo dáno do vínku."
Dosavadním nejhezčím okamžikem kariéry byl pro hokejového tvrďáka první zápas v extralize. "Hráli jsme v juniorech a najednou jsme začali trénovat s áčkem. Přišel pan Jandač, dal nám dresy a řekl - ,Tak borci, v pátek nastoupíte proti Pardubicím.' Tak jsme do toho vlítli takhle po hlavě. Zápas měl pro nás neopakovatelnou atmosféru. Pardubice byly a jsou špičkový mančaft. Najednou jsme hráli proti hráčům, na které jsme předtím koukali v TV, četli o nich v novinách. Když jsme stáli poprvé na buly, byli jsme z toho takový vyjevený. Pak se však začalo hrát a nervozita opadla."
Sto osmdesát dva centimetrů vysoký forvard se podíval i do mládežnických výběrů reprezentace. "Byl jsem v šestnátce jednou na soustředění v Nymburce a poté na následující akci. To bylo na Slovensku v Nitře, kde jsme hráli turnaj. Od té doby šla reprezentace mimo mě".
Mezi koníčky mladého útočníka patří kromě hokeje i další sporty. "Zahraji si rád tenis, fotbálek s kamarády… Když se mi nic nechce dělat, pustím si televizi a koukám na filmy. Nebo si sednu k počítači a hraji hry, případně surfuji na internetu. Rád také čtu, zajímá mě historie." A jak volají na Jecha jeho kamarádi? "Říkají mi buď Bora nebo Vir (smích)."

Ondřej Hruška

31. července 2007 v 19:17 | Jára |  Ondřej Hruška
Pozice: útočník
Narozen: 4.10.1985
Výška: 185 cm
Váha: 80 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 21

Mladý útočník Ondřej Hruška je odchovancem Vsetína. S hokejem začínal ve třech letech v hokejové přípravce na Lapači a na tomto stadionu postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Pak se však jeho kariéra přibrzdila... V sezoně 2001-02 byl jeho hokejový osud nahnutý poté, co se nedostal do užšího kádru dorostu a trenér Hudler jej poslal hrát do Nového Jičína a Uherského Brodu.
Hruška se vrátil do Vsetína v následující sezoně, odehrál 9 zápasů za dorost a vypracoval se do základu juniorky. A vzestup pokračoval... V sezoně 2004-2005 se stal Ondřej základním kamenem sestavy vsetínské juniorky, kterou jako kapitán dovedl k titulu mistra České republiky. Valaši tehdy ve finále porazili Spartu 2:1 na zápasy. V této sezoně také poprvé naskočil do extraligy. Bylo to 18.2.2005 proti Plzni a premiéra to byla nešťastná. Vsetín totiž v Plzni prohrál vysoko 6:2. První extraligový gól vstřelil Ondřej 7.10.2005 na ledě Karlových Varů, první domácí branku pak 20.12. 2005.
V sezoně 2005-06 střídal nadějný forvard extraligu ve Vsetíně s první ligou v Jindřichově Hradci. Oba celky hrály u dna tabulky, ale mladý útočník na svůj věk herně vynikal. Celkově si připsal v extralize v 38 startech 4 body za 3 branky a 1 asistenci. Stejný počet bodů mu statistici napočítali i v Jindřichově Hradci, zde mu však stačilo pouhých 9 zápasů.
Hruška není brilantním technikem, naopak je spíše typ buldoka, který nevypustí žádný souboj a pro tým by se roztrhl. Zdobí ho též dobré bruslení. Nepostrádá ani vůdčí schopnosti, což dosvědčují výše popsané kapitánské zkušenosti. Skromný útočník prošel také mládežnickou reprezentací.
Ondřej Hruška nezapomíná ani na zadní vrátka, donedávna byl studentem fakulty technologické UTB ve Zlíně. Mladý útočník si ze Vsetína krom hokejového umu jistě přinese i svou přezdívku Bob.
Zajímavostí je, že dvacetiletý útočník před časem v rozhovoru pro Naše Valašsko přiznal, že mezi jeho hokejové vzory patří mimo jiné liberecký forvard Petr Šachl. Mezi Ondrovy koníčky patří několikahodinový spánek a počítač.

Antonín Dušek

31. července 2007 v 19:16 | Jára |  Antonín Dušek
Pozice: útočník
Narozen: 8.4.1986
Výška: 184 cm
Váha: 87 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 15

Antonín Dušek se narodil 8. dubna 1986. K hokeji ho přivedl, tak jako většinu začínajících hokejistů, otec. "Byly mi asi tři roky, když mě táta dovedl ve Světlé nad Sázavou na zimní stadión. Zde jsem si prošel těmi úplnými hokejovými začátky." Otec stál i za přechodem talentovaného útočníka do nedalekého Havlíčkova Brodu, který následoval v šesté třídě základní školy. "Začal jsem tam chodit do sportovní hokejové třídy a vydržel až do osmé třídy, kdy jsem přešel do dorostu. Na střední školu jsem šel sice do Jihlavy, ale s hokejem jsem pokračoval v Brodě. Tam nezapomenu na trenéra Kraučuka, který byl sice hodně přísný, ale možná i proto jsme pod ním měli úspěchy." Poté již v roce 2002 následoval přesun do Liberce, i když o útočníka měla ještě zájem Dukla Jihlava. "Byl jsem v Dukle na týdenní zkoušce, kde jsem uspěl. Pak však přišel zájem Liberce a nakonec jsem se rozhodl pro Tygry. Rozhodlo zejména zázemí a podmínky, které jsou v Liberci na špičkové úrovni." Pod Ještěd přišel Antonín v době, kdy mládeži vládl pevnou rukou trenér Čermák. "Hodně mi pomohl, stejně jako Petr Buben v juniorce. Ten mi v mém prvním roce v juniorce dal hodně prostoru na ledě."
Antonín je všestranným sportovcem, vždyť v mládí ho to krom k ledu táhlo ještě na fotbalový pažit a tenisovou antuku. "Hrál jsem fotbal až do dvanácti, pak jsem musel přestat, protože jsem to všechno již nestíhal. Začínal jsem v bráně a později jsem se přesunul na hrot." Volba prioritního sportu však nevydržela Tondovi dlouho, neboť brzy začal hrát již zmíněný tenis. "Hrál jsem okresní soutěž za Ledeč, ale probíhalo to tím způsobem, že jsem netrénoval, ale pouze chodil na zápasy. Tamní funkcionáři mě viděli na kurtech s tátou a zeptali se, zda bych za ně nehrál. Plácli jsme si a já i přes tento způsob držel dobrou bilanci, kdy jsem za celou dobu snad pouze dvakrát prohrál." Již brzy však v Tondově srdci začal naplno bodovat hokej a s ním jdou v ruku v ruce hokejové idoly či vzory. "Já snad ani žádný vzor nemám. Sleduji mezinárodní scénu a pokud mě někdo zaujme, snažím si z něj něco vzít."
Přestup mezi muže přišel v sezóně 2005/06, kdy Antonín vyzkoušel prvoligovou scénu v dresu Berouna. "Byl jsem za tu šanci rád, bohužel mi ji zkazilo zranění. Odehrál jsem asi čtyři zápasy v 1. lize a dvanáct za juniory, když přišlo vážné zranění. Zlomil jsem si klíční kost, a hned po návratu jsem si ji zlomil znova. Byl jsem tak třičtvrtě roku mimo hru a možná díky tomu přišel o šampionát "20". Byl jsem totiž na všech předchozích srazech, ale pak přišlo zmíněné zranění."
Před sezónou 2006/07 dostal i přesto šikovný forvard šanci od trenéra Palečka v letní přípravě a protože nezklamal, zařadil se mezi kandidáty širšího kádru. Poprvé přeskočil extraligové mantinely ve 12. kole na Spartě. "Před zápasem jsem byl nervózní, ale jakmile jsem skočil na led, tak to ze mě spadlo. Navíc se vyhrálo a já tak mohu říci, že extraligovou premiéru jsem měl úspěšnou." Kromě startů za Liberec však také bývalý mládežnický reprezentant působí v prvoligovém Berouně. "Ve svém věku potřebuji hlavně hrát, a to se mi daří."
Mladý útočník nepostrádá sebekritiku a ví, že pokud chce hrát pravidelně extraligu, musí na sobě dále pracovat. "Chtěl bych se tady v budoucnu prosadit trvale do áčka, takže musím makat. Ve všem mám rezervy, ale nejvíce musím zlepšit střelbu."
Za svou krátkou kariéru stihl Antonín již několik úspěchů. "Rozhodně považuji za úspěch, že jsem se dostal do mládežnických reprezentačních výběrů a nesmím zapomenout na třetí místo juniorů v předminulé sezóně. Chtěli jsme sice do finále, ale i tak to byl úspěch."
Hlavním koníčkem sympatického "Tonyho" je "překvapivě" znovu sport, zejména tenis, fotbal a squash.

Leoš Čermák

31. července 2007 v 19:14 | Jára |  Leoš Čermák
Pozice: útočník
Narozen: 13.3.1978
Výška: 188 cm
Váha: 96 kg
Hokejka: P
Číslo drezu: 12
S hokejem začal robustní útočník na Moravě, v Třebíči. U jeho začátků stál, jako ve většině případů otec. "Zpočátku jsem bruslil na rybníku a potom na veřejném bruslení. S opravdovým hokejem jsem začal někdy v šesti, nebo sedmi letech, kdy mne táta, mimochodem hokejový fanatik, dovedl na zimní stadion v Třebíči," zavzpomínal Leoš Čermák. V době hokejových začátků se o libereckého útočníka "otřely" i další sporty, například fotbal, ale hokej vítězil a také zvítězil na celé čáře. Poměrně dlouho byla hokejovým domovem Leoše Čermáka Horácká Slavia Třebíč. "Už od základní školy jsem chodil do hokejové třídy. Musím říci, že v Třebíči byly podmínky pro mládež velmi dobré, pracovalo se tam kvalitně, měli jsme dobré trenéry i slušné zázemí. Já jsem v Třebíči hrál s vyjímkou jedné sezóny, kdy jsem hostoval v juniorské extralize ve Slavii Praha až do dvaceti let," podotkl Leoš Čermák.
Do velkého hokeje pomohl Leoši Čermákovi trenér Šindel. Znal ho z působení v Třebíči, kde sám nějaký čas trénoval, takže si ho vytáhl nejen na zmíněný "juniorský" rok do Slavie, ale společně s Vladimírem Růžičkou ho sledoval i v sezóně 1999-2000, kdy hrála Třebíč play-off 1. ligy. Poté následoval přestup do Slavie Praha, do extraligy. Hned v první sezóně v Praze si Leoš Čermák zahrál i extraligové play-off. Svého největšího úspěchu v dosavadní kariéře ale dosáhl nikoliv se Slavií, ale ve Vítkovicích a to v sezóně 2001-2002. "Byl jsem vytrejdován za Josefa Štrauba, vedení Slavie chtělo oživit tým. Mne to paradoxně pomohlo ještě více. Dostal jsem se totiž do týmu, který podával vynikající výkony, dělali jsme dlouhé šňůry vítězství. Všechno gradovalo v play-off, kde jsme prohráli až ve finále se Spartou.," zhodnotil titul vicemistra extraligy Leoš Čermák. V sezóně 2002-2003 si slávistický útočník vyzkoušel ruské angažmá, ale po roce se vrátil do extraligy, do Slavie. V následujícím roce zde ale odehrál jen 12 utkání a poté začal psát svoji "Tygří" historii. "Ve Slavii Praha jsou hráči pod velikým tlakem, stačí, když se člověku nevede dva, nebo tři zápasy a už se mluví o trejdu. Je to psychicky dost náročné. V tomto směru je Liberec klidnější. Ne že by tu nebyl na hráče tlak, nebo nezáleželo na výsledcích, to rozhodně ne, ale přeci jen, ten přístup je jiný, klidnější. Také mám více volnosti, trenér mne nabádá, abych hrál s pukem, takže přišly i nějaké góly," rekapituloval Leoš Čermák.
Leoš je bojovník a jde za každým byť zdánlivě ztraceným pukem a pokud se mu ho podaří získat, je velmi nebezpečný. Jeho předností je velmi dobrá technická vybavenost, síla a již zmiňovaný důraz. Své schopnosti předvedl naplno v sezóně 2004/2005, kdy patřil k nejproduktivnějším hráčům hráčů Bílých Tygrů. Výborně hrál i v play off, bohužel ho v zápase semifinále s Pardubicemi zranil nešikovným faulem hokejkou protihráč Koukal a pro Leoše sezóna po vážném zranění oka skončila. aktualizace Jan rachota - říjen 2005

Boris Žabka

31. července 2007 v 19:12 | Jára |  Boris Žabka
Pozice: obránce
Narozen: 11.10.1977
Výška: 185 cm
Váha: 88 kg
Hokejka: L
Číslo drezu: 44
Narodil se v Bratislavě, kde také hokejově vyrůstal v místním Slovanu. Ve slavném slovenském klubu prošel všemi žákovskými kategoriemi, potom pokračoval v dorostu a v juniorech. Do dospělého hokeje vstoupil v sedmnácti letech, když debutoval v dresu svého mateřského klubu, bylo to v sezoně 1995-1996. Přesto ve zmiňované sezoně hrál hlavně v juniorce, za dospělé odehrál pouhé dva zápasy. Ve dvaceti letech odešel na vojnu, rok strávil v týmu Dukla Senica. Bylo to jeho první mimo bratislavské angažmá. Po vojně hrál v Trnavě druhou ligu, ale potom se stěhoval znovu, ještě dál na východ. Oblékal dres HC Košice, v tomto týmu si také připsal na konto premiérovou trefu ve slovenské nejvyšší soutěži. V sezoně 2000-2001 se objevil v české extralize v dresu Zlína, tenkrát ještě pod názvem HC Continental Zlín. Řízného beka v následující sezoně zlákalo zahraniční angažmá, odešel do Švédska. Hrál za AIK Stockholm, s týmem bojoval i v baráži o udržení. Měl podepsanou smlouvu na jeden rok s opcí. Druhý rok ale ve Švédsku nezůstal, putoval zpět do české extraligy na sever Moravy. Do svého kádru ho získali Oceláři z Třince. Zde strávil dvě sezóny a patřil k pilířům obrany. První rok postoupil s Třincem do semifinále, ve druhém roce vypadl Třinec ve čtvrtfinále po vyrovnaném boji s pozdějším mistrem ze Zlína. Oceláři měli zájem o prodloužení smlouvy, ale nabídka slávistického manažera a trenéra Vladimíra Růžičky zněla členu širšího kádru slovenské reprezentace lákavěji. Odešel do hlavního města a navlékl se do slávistických barev. Dva roky ve Slavii znamenaly i dvojí účast v play-off. V první sezoně, kdy kádry týmů byly nabity hvězdami z NHL, podlehla Slavia v sedmizápasové bitvě Liberci, v nedávno skončené sezoně se Slavia probila až do finále. V něm ale nestačila na svého tradičního rivala ze Sparty. Boris Žabka není nikterak excelentní střelec, ale před vlastní brankou umí pořádně "přitvrdit muziku" a soupeřovým útočníkům tak znepříjemnit život. V Liberci podepsal smlouvu na dva roky.

Lukáš Zíb

31. července 2007 v 19:10 | Jára |  Lukáš Zíb
Pozice: obránce
Narozen: 24.2.1977
Výška: 184cm
Váha: 90 kg
Hokejka: P
Číslo drezu: 7
Lukáš Zíb se narodil 24. února 1977. Do extraligy vstoupil tento levý obránce v sezóně 1994/95 v Českých Budějovicích. V premiérové sezoně odehrál 22 zápasů, ve kterých vstřelil tři branky. Taktéž se zúčastnil MS "18", kde svými výkony pomohl k pátému místu. I kvalitní vystoupení na tomto turnaji Zíbovi zřejmě pomohlo při draftu. Edmonton Oilers si ho vybrali brzy - celkově jako 57. hráče. Urostlý bek se vydal na zkušenou do zámoří, ale do kádru Olejářů se neprosadil a vrátil se do Budějovic.
V dresu Jihočechů působil nepřetržitě až v do sezóny 2000/2001, v jejímž průběhu se stěhoval do Zlína. Zde dohrál sezonu, ale tu další již načal v dresu Karlových Varů. V lázeňském městě odehrál 36 zápasů, po kterých odešel dohrát sezonu do finského Blues Espoo. V sezoně 2002/2003 následovalo angažmá v Německu, konkrétně v celku Schwenninger Wild Wings hrajícím 1. Bundesligu.
Z Německa se o sezonu později vydal na východ okusit slavnou ruskou ligu. Jeho novým zaměstnavatelem se stal tým Torpedo Nižnyj Novgorod. Za ten odehrál 47 zápasů, ve kterých si připsal 13 bodů za 8 branek a 5 asistencí. Sezonu však v tomto celku nedokončil, když posílil Molot Prikamje Perm v boji o postup do Superligy.
V Permu odehrál i kompletní následující ročník. Během něho se však v klubu vyskytly finanční potíže a dokonce mu hrozil zánik. Pro sezónu 2005/2006 si tak Zíbovy služby zamluvil Vitiaz Podolsk, v jehož dresu odehrál 36 zápasů s bilancí 5 kanadských bodů za 2 branky a 3 asistence.
Lukáš Zíb má za sebou i vystoupení v reprezentačním dresu. Ve 4 zápasech s připsal jeden gól.
Zajímavostí je, že Zíb je velikým kamarádem Aleše Kotalíka, který v Liberci hrál během výluky v NHL v roce 2004/2005. Oba hráči spolu každoročně trénují během letní přestávky.

Martin Rýgl

31. července 2007 v 19:08 | Jára |  Martin Rýgl
Pozice: obránce
Narozen: 14.5.1986
Výška: 189 cm
Váha: 88 kg
Hokejka: P
Číslo drezu: 4
Odchovancem Bílých Tygrů je obránce Martin Rýgl. Narodil se 14. května 1986 v Jablonci nad Nisou, ale s hokejem začal v pěti letech v Liberci, kde celý život bydlí. "Ve školce dělali nábor a tak jsem se přihlásil. Začínal jsem pod panem Adamcem, na kterého rád vzpomínám." S jeho prvními hokejovými krůčky ho trenéři postavili do obrany. "Od začátku jsem chtěl hrát obránce, ani jsem útok nezkoušel." Zpočátku si ještě vybíral mezi pukem a fotbalovým míčem…"Do páté třídy jsem hrál fotbal i hokej, ale nakonec dostal přednost hokej a rozhodně nelituji." Mezi Martinovy hokejové vzory patřil odmala Nicolas Lindstrom. "Líbí se mi, jak je kreativní, na jeho hru se dobře kouká."
Mezi muži začal působit urostlý obránce v sezóně 2005/2006. "Už rok předtím jsem v létě absolvoval s "A" tréninkovou přípravu, ale mezi muže jsem se nedostal. Nadějně to vypadlo v Berouně, ale nakonec to taky nevyšlo. Hrál jsem tak za liberecké juniory a čekal. Párkrát jsem při velké marodce seděl na střídačce "A", ale do hry jsem nikdy nezasáhl."
V září 2005 začal hrát mladý bek v první lize za Beroun a později přešel na hostování do Jihlavy. "Je to dobrá zkušenost, taková zkouška před extraligou. Poslední dobou to ale není ono - jednou hraji, jednou ne. Mají tam svoje hráče, kteří dostávají přednost. Není to stejné jako ze začátku. Hostování tam mám do konce kalendářního roku, poté se uvidí." V prosinci 2005 měl Liberec zraněné obránce a trenér Paleček ukázal na talentovaného beka. První zápas v extralize tak má Martin ještě v čerstvé paměti. "Bylo to proti Kladnu na jeho ledě, ale přesto, že to nebyl to výsledkově nejpovedenější zápas, mně se poměrně dařilo. Osobně jsem tak byl spokojen."
Rýgl je již několik let považován za obrovský talent - a to nejen libereckého hokeje. Nikoho tak nepřekvapí, že šikovný bek má za sebou také působení v mládežnických reprezentačních kategoriích České republiky. "První start jsem měl v "18". Bylo to někdy kolem Vánoc na soustředění ve Slaném. Hráli jsme proti Dánům a "přáteláky" proti prvoligovým týmům. Docela mi to šlo, a tak jsem dostal od trenéra Šindela další šanci. Letěl jsem s týmem do Finska, později jsem byl na kempu před mistrovstvím světa osmý bek a první jsem jel ze soustředění domů." Martin je i mezi náhradníky pro mistrovství světa dvacetiletých 2006, které se koná v Kanadě. "Jsem z toho zklamaný, hodně jsem nad tím přemýšlel. Ale pomohlo mi, že jsem dostal tuhle šanci v Liberci, snažím se ji využít. Dělám vše pro to, abych se tady udržel. I když si myslím, že ty dva poslední reprezentační srazy, které jsem odehrál v první - druhé lajně, mi dávaly naději. Myslím, že jsem nehrál špatně. Možná kdyby se můj start v Liberci trochu posunul a já odehrál bych pár zápasů v extralize…mohlo by to být jiné. Byl jsem hodně zklamaný, ale teď už to pominulo a jsem rád, že jsem v Liberci a je to tak, jak to je." Mezi přednosti libereckého nováčka patří dobrá rozehrávka. "Chybí mi hlavně obratnost a trochu určitě bruslení." Zpět do minulosti se vrací při vzpomínkách na trenéry, kteří nejvíce ovlivnili jeho kariéru. "Ze začátku mi dal hodně pan Adamec, který tady tu přípravku vede opravdu dobře. Později to byl pan Kasík, který už bohužel nežije, ten mě vedl celé žáky. Potom určitě nesmím také zapomenout na pana Bubna. Pod jeho vedením jsem prvním roce mezi juniory dostal opravdu velkou šanci. Přešel jsem z dorostu mezi juniory a bylo to úplně super. No a v neposlední řadě je to pan Čermák."
Kariéru má Rýgl rozjetou parádně, není tak těžké uhodnout jeho přání do budoucna. "Pokud to půjde, tak bych se chtěl porvat o místo v Liberci a stabilně se uchytit alespoň v té čtvrté pětce." I když má kariéru ještě celou před sebou, přesto ji už stihl ozdobit dílčími úspěchy. "Dříve jsem byl hrozně rád za pozvánku do mládežnické reprezentace, bral jsem to jako vyznamenání mé práce. Nyní je to asi první start v extralize na ledě Kladna."
Mezi koníčky talentovaného beka patří hlavně počítač. "Poslední dobou se však snažím volný čas využít hlavně k odpočinku, ale přes léto jsem poměrně aktivní."